Objevte kouzlo japonské výšivky sashiko

Co je sashiko? „Sashiko“ doslova znamená „malé stehy“ – a právě v nich se ukrývá celé kouzlo. Tato původní japonská technika proměňuje obyčejný kus látky v umělecké dílo. Opakující se vzory působí krásným dojmem a propojují funkčnost, řemeslo i meditaci. Zajímavosti o sashiko pro vás připravil Šimon Šťastný.

Japonská výšivka sashiko (刺し子) je tradiční způsob prošívání, při němž se spojují jednotlivé vrstvy textilií a zároveň specifický steh vytváří ozdobné vzory. Typické je použití silnější bílé vyšívací příze na indigově modře zbarvené tkanině. Tato krásná, ač složitá technika vychází z moudrosti a zručnosti běžných lidí a jejich každodenních potřeb – její kořeny sahají až do 16. století.

V období Edo (1603–1868) žili zemědělci v Japonsku v nelehkých podmínkách a často si nemohli dovolit luxusní textilie, jako bylo hedvábí, brokát či vlna. K výrobě oděvů proto používali především len, konopí a ramii, tedy hrubé, pevné tkaniny podobné pytlovině. Nošení luxusních, honosných oděvů s výraznými a rafinovanými vzory bylo pro tuto vrstvu nedostupné. Právě z této potřeby vznikla technika sashiko – prodlužovala životnost a zvyšovala odolnost obnošených kimon i jejich podšívek, a přitom je zároveň zdobila.

Byli to hlavně zemědělci a rybáři, kteří začali používat sashiko k opravám svých oděvů. Zajišťovali tak jejich delší životnost a přidávali jim teplo i pevnost. Sashiko se uplatňovalo také při výrobě pevných hasičských kabátů zvaných "hikeshi banten". Tyto kabáty byly oboustranné, s většinou modrou vnější stranou a propracovanou podšívkou ukrytou uvnitř. Hasiči je před zásahem namáčeli do vody, aby je chránily před plameny. Po úspěšném uhašení pak kabáty otočili naruby, odhalili propracovaný vnitřní design a hrdě se procházeli městem.

S nástupem syntetických materiálů se v první polovině 20. století změnil způsob odívání na venkově, což vedlo k útlumu a postupnému ústupu sashiko. V 70. letech 20. století však technika ožila díky vlivu západního "quiltování". Dnes už sashiko neslouží svému původnímu účelu – izolovat a zpevňovat – ale získalo si oblibu jako nadčasová dekorativní technika. Tradiční vzory sashiko se objevují na ubrusech, polštářích, taškách i oděvech, které propojují moderní módní trendy s historickými řemeslnými postupy.

Díky jednoduchosti stehů se sashiko stalo také oblíbenou formou relaxace. Workshopy a online kurzy zpřístupnily tuto techniku širšímu publiku a pomáhají ji udržovat i rozvíjet. Navíc je stále více ceněna i její ekologická stránka – sashiko podporuje opravy a znovuvyužití materiálů a přispívá tak k prodloužení životnosti oděvů.

Sashiko tak není pouze uměleckým řemeslem, ale i kulturním fenoménem, který vyjadřuje tradiční japonskou hodnotu "mottainai" (勿体無い) – důraz na neplýtvání a maximální využití dostupných zdrojů a zkušeností. Ruční práce v sashiko přináší uklidňující pocit a připomíná důležitost udržitelnosti a respektu k materiálům.

V dnešní době, kdy se mnoho věcí vyrábí masově, má sashiko stále své místo jako symbol poctivého řemesla a trvalé hodnoty. Od svého vzniku jako praktická metoda opravy oblečení se vyvinulo v uznávanou uměleckou formu, která nadále inspiruje a spojuje lidi po celém světě.

Zdroje: www.olympus-thread.com

www.indigoniche.com - Šimon Šťastný je nadšenec pro japonskou kulturu, zvyky a tradice. Vystudoval japonskou filologii na Univerzitě Palackého v Olomouci. Ve volném čase se věnuje šití a své autorské módní tvorbě. Na blogu přináší vhled do japonských reálií, mentality Japonců a specifik jejich tradičního odívání i života.